Děkuji své dokonalé lásce...
Dnes jsem si udělala trošku času pro sebe. Před vánoci sem si koupila nový zápisník, protože si zapisuji vše - nákupy, co komu říct, co komu předat, přání svá a přání dětí a spoustu dalších věcí a do diáře se mi toho moc nevejde. Rozhodla jsem se, že si zrekapituluji minulý rok a napíšu si tam poděkování za vše dobré, co mě potkalo, za všechny milé lidičky, za vše nové, co jsem si mohla pořídit, za vše, co jsem opravila a za vše, co jsem ztratila. Sama jsem nakonec byla překvapená, když jsem popsala sedm listů bez toho abych jedinkrát zaváhala. Zírala jsem na tu spoustu věcí jak Alenka v říši divů...o pocitech ani nemluvím.
Pak jsem listovala svým starým diářem z minulého roku. Chtěla jsem ho odložit a tak jsem kontrolovala jestli v něm nenajdu nějakou důležitou poznámku. Našla jsem něco, už ani nevím, kdy jsem to tam napsala:
Děkuji své dokonalé lásce. Ne, neodpouštím tak snadno jak se zdá. Ale dokonalá láska je tu...navzdory žárlivosti, navzdory zlosti, kterou máme...je tu stále. Dokonalá láska totiž nic nechce, jenom je tady, je s námi, když ji potřebujeme i nepotřebujeme, je s námi stále, bez postranních úmyslů, bez zášti, závisti, zlosti, je stále tady. Proto je dokonalá, protože existuje za všech okolností. Láska ani nemůže být jiná. Je to prostě láska.To jen my si vymýšlíme podmínky. Ale láska buď je anebo není. Buď věříme anebo ne. A když nevěříme, není to láska...
S láskou Jitka